Zvesela.cz

"Dobrý den, paní Lípová."
"Jé, dobrý den, paní Sucháčková, vás už jsem dlouho neviděla, jak se máte?"
"No, to víte, nestojí to za nic, všecko mě bolí..."
"Revma, revma?"
"Jo, jo, co jinýho by člověk moh čekat na starý kolena."
"Nic si z toho nedělejte, paní Sucháčková, já na tom taky nejsem zrovna nejlíp..."
"A co máte?"
"Srdíčko, paní Sucháčková, srdíčko už mi neslouží, jak by mělo."
"A co syn, paní Lípová, jak se má?"
"Já vám ani nevim, vod tý doby, co dělá toho soukromníka, tak ho skoro nevidim, furt jenom někde něco zařizuje."
"A kam že to dneska jedete, paní Lípová?"
"Až na konečnou..."
"Vážně, to je náhoda, já taky, paní Lípová, aspoň si pořádně popovídáme..."
"No, to je fakt, paní Sucháčková, to máte pravdu."
"Co vaše zahrádka, paní Lípová?"
"Už je to špatný, to víte, nemůžu se k tomu pořádně vohnout..."
"To vám manžel nepomůže?"
"S tím je to poslední dobou moc bledý, jenom leží, zírá do stropu a něco si mumlá..."

Autobus zastavil. "Všichni vystupovat, konečná!" zařval řidič. Hlouček starých lidí se vyvalil na chodník. Přiběhl k nim zřízenec.
"Támhle v tý boudě si každej vyfasujte lopatu, a až ji všici budete mít, jo, tak děte každej na svoji parcelu a vykopejte díru, jo, pak v tom baráku vzadu každej dostanete rakev, jo, pomůžete si je natahat k dírám a až budete hotový, tak mě zavoláte a já se postarám vo zbytek, jo," řekl a potáhl z cigarety. Všichni se dali do práce.