pojď se bavit!
HOME PŘIDAT PŘÍSPĚVEK

Povídky

Úvodní stránka
Menu
Zvesela.cz

Pohovor

autor: Roman
"Prosím vás, kde je tady personální oddělení?" zeptal jsem se rozespalého vrátného choulícího se v prosklené kukani v přízemí zbrusu nového mrakodrapu.
"Myslíte nejspíš oddělení lidských zdrojů... a co tam chcete?" zazíval vrátný a ladným pohybem ruky prozrazujícím mnohaletou praxi uvedl do chodu obstarožní kávovar.
"Mám tam domluvený přijímací pohovor," vyřkl jsem a oči se mi zamžily štěstím. První přijímací pohovor po třech letech! Situace na trhu práce byla k uzoufání, takže jsem měl velké štěstí, že mi můj přítel z dětství dohodil tuhle šanci.
"Třinácté patro, dveře číslo 1314," zahudroval vrátný, naklonil se k temně hučícímu kávovaru a labužnicky začichal.
Přistoupil jsem k výtahovým dveřím, stiskl tlačítko a vklouzl do vyhřáté kabiny zalité matně žlutým světlem. Zatímco výtah klokotal vzhůru, nervózně jsem si upravoval omšelou kravatu, která nijak zvlášť neladila s mým oblýskaným oblekem od jakési obskurní asijské firmičky - to víte, za podporu v nezaměstnanosti se u Armaniho nakupovat nedá. Kabina se pomalu zastavila, dveře se lenivě otevřely a já vykročil do chodby tiše ševelící skrytou aktivitou.
Dveře číslo 1314 jsem zahlédl téměř okamžitě. Chvíli jsem dumal nad jejich neobvyklou barvou a tvarem, pak jsem na ně zaklepal a po výzvě "Dále!" jsem obezřetně vstoupil.
"Dobrý den, jmenuji se Karel Svačina a přišel jsem na přijímací pohovor," osvětlil jsem účel své návštěvy úředníkovi v obleku neurčité barvy sedícímu za bytelným dřevěným stolem.
"Mé jméno je Jan Šedivý, manažer oddělení lidských zdrojů. A pojďte blíž a posaďte se, však já vás neukousnu," zavtipkoval úředník a pokynul směrem k nešťastně vyhlížející židli.
Posadil jsem se a zahleděl se na manažera letmo pročítajícího můj životopis. "Hmmm, takže vy jste vystudoval řečtinu, logiku a etnologii... No, to by se snad ještě dalo tolerovat. Jak vidím, praxe máte asi jak Hitler dětí, ale to by bylo spíš plus, u nás máme rádi tvárný materiál. Inteligence vysoká, ale zase ne příliš, konformita uspokojivá, vlastní nápady v normě, no, vcelku to nevypadá špatně," brumlal si úředník.
"Tak co?" nedočkavě jsem vyhrkl.
"Když projdete takovým malým testíkem, tak vám to místo přiklepnu," blahovolně se usmál manažer a vytáhl z kapsy dvě zelené hrací kostky.
"Jakým testíkem?" otázal jsem se rozjařeně.
"Jistě si uvědomujete, že v naší branži potřebujete kromě přehršle jiných vlastností také notnou dávku štěstí. Otázka je velmi jednoduchá - kolik padne celkem bodů na těchto dvou kostkách?"
"No, nejpravděpodobnější výsledek je sedm, což lze lehce ověřit nahlédnutím do některé z učebnic teorie pravděpodobnosti pro začátečníky," rozhovořil jsem se.
Úředník zatřásl kostkami a vrhl je na stůl. "No vidíte, zrovna padlo devět," řekl lítostivým hlasem. "Takže bohužel, pane Svačina, zkuste to jinde..."
Právě když jsem sklesle vycházel ze dveří, budovou otřásla exploze. "No jo, to vrátnýmu vybouchnul ten jeho kávovar," potřásl hlavou manažer oddělení lidských zdrojů. "Zdá se, že ani on nemá dnes štěstí..."
zpět na seznam
zpět na kategorie
ohodnoť povídku:
1 2 3 4 5

Doporučujeme: Cestovní systém Dřevo Plzeň Emona Kroni Maledivy PixelEU Referáty Taxi Plzeň Vtipy Weby na míru Zvesela